Řecká filozofie

Rafael Santi: Hérakleitos z Efesu.
Detail z fresky "Athénská škola" ve Vatikánu (1510).

Pythagoras, Hérakleitos

Artemidin chrám v Efesu, kde Hérakleitos podle všeho dlouho pobýval.

Atomisté, sofistika

Leukipos a Demokritos – dva nejznámější představitelé atomistů.

Sokrates

Sokrates.

Platón

Busta Platóna.
Římská kopie z řeckého originálu.

Aristoteles ze Stageiry

Aristotelova mramorová busta.
Římská kopie podle řeckého bronzového originálu od Lysippa z roku 330 př. n. l.
Alabastrový povrch byl přidán v současnosti.

Řecká a římská filozofie po Aristotelovi - Helénismus, Stoicismus

V období helénismu se vedle postavy profesionálního filozofa objevila postava diletanta, intelektuála, který pěstoval řeckou učenost v rodině a využíval služeb soukromých učitelů.
Ke studiu bývaly přizvány dokonce i ženy z rodiny.

Řecká a římská filozofie po Aristotelovi - Epikureismus, Skepticismus

Klasické znázornění pravdivého poznání jako průsečíku mezi pravdou a domněnkou.

Filozofie středověku

Jedním ze zvláštních znaků Augustinovy doktríny je její niternost.
Člověk dospívá k boží pravdě zkoumáním hlubin vlastního svědomí,
a nikoli prostřednictvím nějakého svého vztahu ke světu.
Na mozaikách byzantského umění jsou jednotlivci navzájem vždy zcela izolováni,
i když tvoří skupiny.
Příroda, symbolizovaná stromy, je pouhým dělícím prvkem mezi jednotlivými postavami.

Filozofie středověku - scholastika

Výuka scholastiky (14. století).

Filozofie období renesance - Thomas Hobbes

Stát lze podle Hobbese přirovnat k Leviathanovi (biblické obludě s mnoha hlavami).
"Je to smrtelný Bůh, jemuž vděčíme, po Bohu nesmrtelném, za náš mír a obranu.
S touto autoritou, kterou mu jednotlivci svěřili, má stát tolik síly a moci, že může ukáznit vůli všech." Zde reprodukovaný slavný frontispis Hobbesova díla představuje stát - Leviathana
jako obrovské monstrum, jehož tělo je tvořeno nesčetnými poddanými, kteří uzavírají smlouvu; hlava znamená absolutní autoritu svrchované moci, meč je civilní moc a použití násilí,
pastýřská hůl je moc náboženská a církevní, již je nutno též podle Hobbese přisoudit státu.

Filozofie období renesance - Francis Bacon, Giordano Bruno

V 17. století začíná výzkum využívat kolektivního přínosu vědců
v podmínkách těsného kontaktu, k němuž docházelo na půdě Akademií věd.
Je to novinka, která se s oblibou zdůrazňuje na frontispisech akademických testů,
kde se často objevuje téma debaty mezi vědci.

Filozofie období baroka - René Descartes, Baruch Spinoza

Sedmnácté století nejen započalo s vivisekcí zvířat, ale praktikovalo ji tak často a s takovou krutostí, že si to dnes nedokážeme ani představit. Pokus, kdy je pes zbaven slinivky břišní
a pozoruje se, že bez ní ještě dlouho přežívá, se v průběhu celého století prováděl s takovou vášní, že téměř způsobil vyhubení některých ras.
Anatomická představení se odehrávala v sálech, přístupných publiku,
které se sem vždy hrnulo ve velkém počtu. Z hlediska současné ekologie je Descartes zakladatelem představy o přírodě jako neomezeném panství člověka, dnes velmi diskutabilní.

Filozofie období baroka - Gottfried Wilhelm Leibniz

V 18. století se Leibnizovi podařilo zkonstruovat skutečnou kalkulačku,
která byla schopna násobit a dělit až šesticiferná čísla.

Filozofie v období osvícenství - John Locke, George Berkeley

Tabula rasa.
Locke ukazuje mysl novorozence:
bílý list papíru, na který stimuly, pocházející z vnějšího prostředí,
a výchova otisknou svá písmena.

Filozofie v období osvícenství - François Marie Voltaire, Jean Jacques Rousseau

Dítě jako malý dospělý.
V aristokratických rodinách se v 17. století děti oblékaly do šatů,
které napodobovaly v miniatuře šaty dospělých a byly tak nepohodlné,
že bránily dítěti nejen ve hře, ale i ve volném pohybu. K objevu zásadního rozdílu
mezi dospělým a dítětem došlo teprve v 18. století zásluhou J. J. Rousseaua.
Příroda, tvrdil francouzský filozof, "chce, aby děti byly dětmi předtím, než se stanou lidmi.
Dětství má určité speciální způsoby vidění, myšlení, cítění:
není nic hloupějšího, než chtít je nahradit způsoby našimi."

Filozofie v období osvícenství - Immanuel Kant

Aby vysvětlil svou ideu mysli, uchýlil se Kant k některým slavným metaforám,
z nichž nejslavnější pochází ze soudního prostředí. V Kritice čistého rozumu (1781; česky 2001), když mluví o mezích lidského rozumu, tvrdí: "Je nutné zřídit tribunál, který by dal za pravdu rozumu v jeho oprávněných požadavcích, ale odsoudil ty, jež nemají základ, nikoli libovolně,
ale podle svých věčných a neměnných zákonů."
V jiných pasážích srovnal Kant mysl s vězením, z něhož nelze vyjít.
Mysl totiž nemůže myslet jinak, než skrze syntetické formy a priori vzhledem k prostoru, času
a kauzalitě. Je to tak sugestivní přirovnání, že metafora vězení se dostala jako hlavní téma i do poetiky umělce, který byl Kantovým současníkem, G. B. Piranesiho. Zdá se, že tento malíř,
autor cyklu Vymyšlená vězení, 1761, převádí do vizuálních obrazů pojem meze, limitu.

Německý idealismus ve filozofii 19. století - Georg Wilhelm Hegel

Nejlepší vizuální interpretací hegelovského systému je Projekt památníku III. komunistické internacionály (Moskva, 1920) od W. E. Tatlina.
Marx nepřijal Hegelovo idealistické pojetí, ale zachoval myšlenku, že historie se vyvíjí dialekticky ke konečnému cíli. Tuto koncepci Tatlin znázornil jako spirálu. Dosažení komunistické
beztřídní společnosti (vrchol spirály) je okamžikem uzavření celého cyklu, koncem historie.

Pozitivismus ve Francii ve filozofii 19. století - August Comte

Heslo Ordem e Progresso ("Pořádek a pokrok") na vlajce Brazílie se vztahuje na Comtiány
za revoluce 1890, kteří svrhli monarchii.
Comt řekl: L'amour pour principe et l'ordre pour base; le progres pour but
("Láska jako princip, pořádek jako základ, pokrok jako cíl").

Německý materialismus ve filozofii 19. století - Ludwig Feuerbach, Karel Marx

Marx staví Hegela z hlavy na nohy, karikatura D. Palmera (Looking at Philosophy, 1988).
V Německé ideologii (1845) nazval Marx vztah mezi svou materialistickou interpretací historie
a Hegelovým idealistickým pojetím dějin převrácením.
Hegel, i když správně vytušil v dialektice mechanismus historického vývoje,
poté obrátil celou otázku, protože za pružinu, která uvádí do pohybu společenské změny, považoval postup Absolutního ducha, a nikoli vztahy a síly ekonomické produkce.

Filozofie 19. století - Arthur Schopenhauer

Italský malíř G. De Chirico (1888-1978) se inspiroval četbou Schopenhauerova díla
Svět jako vůle a představa a ilustroval pojem vůle k životu cyklem Gladiátoři,
kde se bytosti, téměř lidské, neustále (a pouze zdánlivě radostně) navzájem pobíjejí.

Filozofie 2. poloviny 19. století - Friedrich Nietzsche

Friedrich Nietzsche, 1844-1900,
německý filozof a básník; tvůrce voluntaristické koncepce vůle
a věčného návratu jako základního určení člověka.
Varujícím pesimismem odmítal možnost poznání
i mravnosti a ve své "filozofii života"
preferoval tajemné síly i temné aforistické a mytické vyjadřování.

Filozofie 19. století - Sören Kierkegaard

Z hlediska hlubinné psychologie ztělesňuje Kierkegaard typ Puer aeternus (věčný chlapec), přitažlivý, tvůrčí, vášnivý, ale neschopný vztahů, které předpokládají, že by se musel vzdát nekonečných možností mládí, a přijmout trvalou zodpovědnost
(na obrázku Portrét syna Ariho od Odilona Redona, 1897).

Hlavní filozofické směry ve 20. století - pragmatismus

S pragmatismem se obvykle spojuje americká akční malba (action painting),
jež vznikla v New Yorku. Jejím hlavním představitelem se stal J. Pollock (1912-1956),
který vynalezl techniku zvanou dripping, odkapávání. Umělecká hodnota nespočívá
samozřejmě v samotném znaku (který je mechanický, industriální
a neosobní jako život ve velké metropoli), ale v rytmu celé kompozice.
Na obrázku je Kresba od J. Pollocka, provedená technikou odkapávání.

Filozofie ve 20. století - fenomenologie, Edmund Husserl, Jan Patočka

Provádět époché znamená získat schopnost skutečně pozorovat. Málokdo dokáže na tomto obrázku vidět, že dvě příšerky jsou stejně veliké a mnozí považují výraz pronásledovatele za agresivnější než výraz prchajícího, i když jsou ve skutečnosti stejné. Dokonce i ta nejjednodušší data smyslového vnímání jsou ovlivněna představami, předsudky a kulturou.

Filozofie ve 20. století - Tomáš Garrigue Masaryk

Tomáš Garrigue Masaryk u svých knih na zámku v Lánech.

Filozofie ve 20. století - filozofie bytí, antropologie neboli nauka o člověku

Caspar David Friedrich, Mnich u moře (1808-1810).
Obraz se zaměřuje na otázku postavení a významu člověka světě.

Filozofie 20. století - existencialismus

Franz von Stuck: Sisyfos (1920).

Filozofie 20. století – neomarxismus, hermeneutika

Moje nová kniha, Ne-kapitál, o zestánění bank.

Filozofie 20. století – strukturalismus, křesťanská filozofie

 

Etika, etické normy a principy

 

Otázky praktické etiky - Zlaté pravidlo mravnosti, empatie

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák

Historický kalendář 17. května 1901 se český botanik a cestovatel Alberto Vojtěch Frič vydal na svou první cestu do Jižní Ameriky

Virtuální galerie Řecké malířství: Malíř Kleophonův, Loučení, 440/430 př. n. l. (Mnichov, Antikesammlung)

Architektura Renesanční sloh, zámek Český Krumlov

Slavné a významné dny v historii 6. září 1522 - Den, kdy byla dokončena první plavba kolem světa

Historie olympiád Berlín 1916 - hry se nekonaly v důsledku 1. světové války

Slavné okamžiky v dějinách sportu Lyžování, 1968 - Skandálem mezi nesmrtelné