ČTVRŤÁCI V PRAZE

Exkurze třídy 4. A v rámci projektu "Poznáváme města bývalého Rakouska-Uherska" (neděle 5. září - středa 8. září 2010) - závěrečná část projektu

 

"Čtvrťáci v Praze"
(Exkurze třídy 4. A v rámci projektu "Poznáváme města bývalého Rakouska-Uherska")
(září 2010; česky, 8:02 minut)

DEN PRVNÍ:

Zííííííív, koukám na hodinky a zjistím, že je třeba vstávat, je 4:54 a nejvyšší čas se jít umýt a vyrazit za spolužáky na nádraží, kde máme sraz v 5:30. I když bych ještě nejradši spala, moc se těším na náš poslední společný školní výlet, a tak mě neodradí ani tato brzká ranní hodina. Když přijedu na nádraží, skoro všichni tam už jsou. Aaa, je třeba vyrazit na nástupiště, vlak se totiž blíží rychlostí větru. Snažíme si všichni sednout do kupé, abychom byli pohromadě. Čeká nás 4 hodinová cesta do Prahy. Někteří si povídají, jiní spí, všichni se snažíme, aby nám cesta co nejrychleji utekla. Najednou slyšíme Praha-hlavní nádraží, hurááá, jsme tady. Všichni vyskáčeme z vlaku. Domlouváme si sraz u našeho hostelu, který se nachází jen nepatrný kousek od Staroměstského náměstí.
Všichni hostel bez problémů nacházíme a jdeme na oběd, posilnit se před první procházkou městem. Většinou jsme vyspaní z vlaku a natěšení na Prahu. Po obědě se opět scházíme u hostelu a vyrážíme. Procházíme přes Staroměstské náměstí, dále kolem Týna, Celetnou až k Prašné bráně, vidíme Obecní dům, pak procházíme Nové Město, kde si prohlédneme Národní muzeum, Palachův pomník a Václavské náměstí. Všem se nám exkurze moc líbí. Je i fajn počasí, přesně takové, jaké má být na podobné chození, ani zima, ani teplo, prostě tak akorát. Dostáváme se také na Karlovo náměstí, kde vidíme Novoměstskou radnici. Exkurzi zakončíme prohlídkou kostela sv. Cyrila a Metoděje, v jehož kryptě našli poslední úkryt naši parašutisté po atentátu na Heydricha.
Teda, nachodili jsme toho celkem dost, říkáme si. Čeká nás volno, hurááá. Rozdělíme se do skupinek a vyrážíme do centra. Někteří chodí stále po památkách a výstavách, jiní jdou na jídlo či jiné občerstvení. Samostatný program máme dostatečně dlouhý a jsme moc rádi. Chodíme po obchodech a kocháme se pomalu stmívající se Prahou. Když už jsme dostatečně uchození, odcházíme na hostel, kde si ještě se spolužáky povídáme, než všichni únavou po náročném dni spokojeně usneme.

Veronika Volná, studentka 4. A

DEN DRUHÝ:

6. září 2010 pondělí 9:00 – pedagogický dozor H. Kurillová, P. Popule.

Většina spících se probouzí do dalšího dne a dere se ze svých vyhřátých pelíšků do prochladlé koupelny. Kartáčky, zubní pasty, hřebeny, šminky – to vše se ujímá hlavní úlohy v ranních hodinách, které jsou důležitou součástí zkrášlovacího rituálu mladých studentských tvářiček. Po ranní očistě a několikerém převlékání nejvybranějších trendů módy – od kalhot rovných či širších střihů přes trička pestrobarevná nebo jen jednobarevná a konče vhodným výběrem svetrů a úzkých bundiček, můžeme směle vyrazit do rušných ulic naší metropole.

6. září 2010 pondělí 10:00 – Pedagogický dozor vyvoněný, nasnídaný a v plné síle stále ve stejném složení.

Profesoři se zhostili průvodcovské role velice zodpovědně. Provedli nás veškerými romantickými, historickými a zejména okouzlujícími zákoutími Prahy.
Onoho pondělního dopoledne jsme byli zavedeni na místo, kde utichá veškerý městský hluk, na místo, kde voní právě posečená tráva, na místo, kde lze slyšet tenký pískot kachňat a očepýřených pávat. Stanuli jsme v prostorách Valdštejnské zahrady, jež se řadí mezi skvosty českého barokního slohu. Valdštejnská zahrada společně s jízdárnou tvoří součást Valdštejnského paláce, v němž sídlí Senát Parlamentu České republiky. Po této kratší zastávce jsme zamířili k budově Poslanecké sněmovny.

6. září 2010 pondělí 10:30 – Pedagogičtí průvodci šetří své hlasivky i vědomosti na další okruh. Komentář zůstal na bedrech třetí osoby.

V Poslanecké sněmovně se výkladu ujal nám přidělený profesionální průvodce, který hned na úvod pustil krátký film, jež nám měl poskytnout základní informace o "chodu" Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Vzdělávací filmeček skončil překvapivě brzy a my jsme se od pouhých holografických obrázků a snímků přesunuli do samotného "centra dění".
Z útulné galerie jsme měli možnost nahlédnout do Poslanecké sněmovny, která se nám ukázala v tom nejzářivějším světle mohutných pozlacených lustrů. Po ukončení výkladu pana průvodce, který byl nejen zajímavý, ale také i vtipný, jsme se odebrali utišit kručící žaludky.

6. září 2010 pondělí 12:30 – Sraz u barokního kostela sv. Mikuláše. Nikdo už není nevrlý ani podrážděný – kvílení hladovějících žaludků bylo s největší pravděpodobností utlumeno něčím dobroučkým k snědku.

Další zastávkou na cestě "poznáváme skvosty Prahy" byl Pražský hrad – od roku 1918 sídlo prezidenta republiky, jeden z největších hradních komplexů na světě, symbol Prahy, symbol České republiky. Samozřejmě, že jsme neobdivovali jen samotný Hrad. Nedílnou a zároveň dominantní součástí rozlehlého komplexu je bezpochyby katedrála sv. Víta, v níž jsou mimo jiné uloženy i české korunovační klenoty.
Míčovna a letohrádek královny Anny společně se zurčící, možná i zpívající fontánou se staly posledními objekty pondělního vzdělávání se – vytvořily příjemnou atmosféru, která umocňovala konec dopoledního a odpoledního putování Prahou.

6. září 2010 pondělí 15:40 – Rozchod, příprava na večerní divadelní představení.

Po vyčerpávajícím dni jsme měli chvilinku oddych. Všichni studentíčci se rozutekli do všech stran, bůh ví kam. Jednoduše řečeno každý svůj volný čas využil dle svých představ, ať už necíleným poflakováním se, kocháním se pražskými stavbami či návštěvou jedné z mnoha uměleckých výstav.
Jak řekl William Shakespeare "Zábava a činnost dělají hodiny krátkými" – odpoledne uplynulo rychlostí blesku a my jsme se pomalu chystali na divadelní představení do Paláce Akropolis.

6. září 2010 pondělí 20:00 – Pedagogický dozor stále ve stejném složení, nikdo nepřebývá ani nechybí. Palác Akropolis praská ve švech.

Improvizované divadlo – Co od toho můžeme čekat? Překvapí nás, anebo naopak zklame?
Divadelní představení tří vynikajících komiků Josefa Poláška, Martina Zbrožka a Pavla Lišky s názvem "Milostný trojúhelník" opravdu zabodovalo. Před našimi zraky se odehrála neskutečná podívaná, které nechyběl vtip, šmrnc, glanc, ztřeštěnost. Tvořivost herců, jejich nápady, za břicho se popadající průpovídky, akčnost publika, to vše vytvořilo jedinečný celek, který dokázal zapůsobit na všechny divákovy smysly.
Je velice těžké ve hře, jež nám ukázala novou divadelní dimenzi, najít ždibec negativního póvlu. Herci se bavili, lidé se bavili, co více k tomu říct – škoda, že improvizované divadlo ještě nedorazilo k nám do Ostravy.

6. září 2010 pondělí 22:00 – Končí skvělé divadlo, končí den, ale vzpomínky zůstávají.

S bolestmi břicha způsobenými hřmotným smíchem a s červenými dlaněmi od nekončícího a zaslouženého potlesku se pomalu šineme do hostelu Franz Kafka, kde na nás čekají teplé sprchy a ustlané pelechy.
Jsem všemi těmi dojmy a zážitky z dnešního dne tak vyčerpána, že ani nevím, kdy usínám.
Zachumlám se do peřin a spím doslova jako mimino.

6. září 2010 20:00 – Vlastní zamyšlení s odstupem času.

Při procházce noční Prahou po Karlově mostě v závěsu své nejmilejší osoby si uvědomuji, že jde o náš poslední společný výlet. Jak řekla třídní profesorka, cituji: "dětský výlet". Výlet bez zbytečných starostí, bez jakýchkoliv povinností. Jen nostalgické rozjímání při šumící řece a libě znějící hře na housle. Romantická chvíle je ještě umocněna hřejivým objetím milovaného člověka, díky kterému jsou vzpomínky na Prahu těmi nejpěknějšími a nejsladšími ze všech.

Lucie Fialová, studentka 4. A

DEN TŘETÍ:

Třetí den pobytu v Praze začal vskutku volně. Studenti 4. ročníku gymnázia Educanet dostali po dobu celého dopoledne naprostou volnost, aby si svůj pobyt v Praze po tuto dobu zrežírovali sami. Někteří zvolili procházku ranní Prahou s návštěvou památek, výstav, restaurací a kaváren, jiná část studentstva včetně mě se rozhodla navštívit Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky, kterou jsme za účelem exkurze navštívili už den předem.
Ovšem nemělo se jednat jen o další prohlídku tohoto symbolu české moci zákonodárné. V úterý 7. září totiž v Poslanecké sněmovně probíhalo od 11 hodin zasedání a nebyla to jen tak ledajaká schůze poslanců a vlády. Do sněmovny po sedmi letech přesně v polovině svého druhého volebního období zavítal prezident České republiky, pan Václav Klaus. Díky této významné události panovaly v budově Sněmovny a jejím okolí přísnější bezpečnostní pravidla. Chvíli to také vypadalo, že se do galerie pro návštěvníky ani nedostaneme, neboť se očekávala velká účast různých diplomatů a pracovníků z ministerstev. Nakonec jsme se díky malé účasti dostali, přestrojeni za stážisty z ministerstva, do budovy a skrz bezpečnostní prohlídku až do galerie, odkud jsme měli pohodlný výhled na veškeré dění ve Sněmovně. Po chvíli byl ohlášen příchod prezidenta Klause, všichni jsme povstali a za zvuků vznešené hudby sledovali jeho příchod. Pan prezident se spěšně přesunul k řečnickému pultu a po krátkém technickém problému s mikrofonem začal přednášet svůj projev. Novým poslancům a nové vládě kladl na srdce především očekávání celého národa a naděje, které jsou do nich vkládány. Projev trval přibližně 20 minut a po jeho skončení ihned následovala poměrně dlouhá a nepochopitelná přestávka. V důsledku této přestávky a nedostatku času se zhruba polovina studentů rozhodla Poslaneckou sněmovnu opustit.
Návštěva Parlamentu byla vzrušující a zajímavou zkušeností, kterou však lehce poskvrnily velmi časté a dlouhé přestávky, které údajně i po našem odchodu přicházely v pravidelných intervalech, aby se všichni "tvrdě" pracující politici mohli zregenerovat, doplnit tekutiny, či nikotin a připravit se na další půlhodinku "tvrdé" práce. Tyto přestávky podle mého názoru jen zbytečně zdržovaly práci poslanců a působily protikladně vůči projevu prezidenta Klause, který v něm mimo jiné předtím poslance nabádal, aby se svou prací snažili zlepšit pověst Parlamentu v očích veřejnosti.
Odpoledne byla v plánu návštěva Vyšehradu. Ve dvě hodiny odpoledne jsme se tedy sešli na stejnojmenné zastávce pražského metra. Ne všichni zde ale úspěšně dorazili, neboť skupinka studentů se rozhodla, že si v Parlamentu ještě užijí několik dlouhých poslaneckých přestávek. Zbytek studentstva se tedy vydal k historickému opevnění nad pravým břehem Vltavy, jehož kořeny sahají až do období eneolitu (česky doba měděná - 4. až 3. tisíciletí př. n. l.). Součástí prohlídky se staly typické symboly vyšehradského komplexu, kterými jsou např. románská rotunda sv. Martina, novogotický kostel svatého Petra a Pavla, nebo místní hřbitov, kde odpočívají významné a slavné osobnosti naší historie. Prohlídku jsme zakončili procházkou po jižních hradbách vyšehradské pevnosti, odkud se nám naskytl krásný pohled na jižní část Prahy.
Po společné domluvě jsme se k večeru rozhodli navštívit malebné uličky Kampy s neodlučitelnou Čertovkou, odkud naše procházka pokračovala podél Vltavy až k památníku obětem komunismu na Újezdu. Zde skončila společná část dne, večerka byla profesory stanovena na půlnoc, a jak strávíme zbytek posledního večera v Praze, bylo již jen na nás.

Tomáš Durčák, student 4. A

DEN ČTVRTÝ – POSLEDNÍ:

Po dlouhé noci přišel náš poslední den výletu. Ihned po dokončení úklidu našich pokojů a uschování zavazadel směřovala naše cesta k židovskému městu, které mělo zaplnit náš denní program.
Jako první jsme navštívili Maiselovu synagogu, ve které je nyní vystavena expozice, zaměřující se na historii židů v Čechách a na Moravě. Poté následovala velice působivá prohlídka Pinkasovy synagogy. Památníku, na jehož stěnách jsou napsána jména českých židů, kteří zahynuli v koncentračních táborech. Po prohlídce Pinkasovy synagogy navazovala neméně působivá prohlídka Starého židovského hřbitova. V Klausově synagoze jsme se mohli něco dozvědět o židovských zvycích a tradicích a mimo jiné spatřit křeslo sloužící k obřízce, které si získalo velkou pozornost. Naše poslední prohlídka proběhla v Obřadní síni pohřebního bratrstva. Poté naše cesta ještě vedla kolem Staronové synagogy a vše se ukončilo rozchodem.
Tento rozchod většina z nás využila jako přestávku na oběd. Pak už nám zbývalo jen vyzvednout si zavazadla a individuálně se přesunout do budovy Hlavního nádraží k odjezdu. A odjezd udělal melancholickou tečku za naším posledním školním výletem.

Jan Lazar, student 4. A

Čtvrťáci v Praze fotoaparátem studenta Martina Ludwiga (5. - 8. září 2010) - fotogalerie

 

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák

Historický kalendář 15. května 1867 skončila vláda Maxmiliána I. Mexického v Mexiku. Zastřelen byl 19. června 1867

Virtuální galerie Mistr Theodorik: Kaple sv. Kříže na Karlštejně (malířská výzdoba z let 1357-1367)

Architektura Barokní sloh – Poutní kostel Jména Panny Marie ve Křtinách u Blanska

Slavné a významné dny v historii 21. srpen 1968 - Osobní svědectví o 21. srpnu (1968: Kamila Moučková)

Historie olympiád Londýn 1908

Slavné okamžiky v dějinách sportu Krasobruslení, 1972 - Největší československý krasobruslař